Abstrakce č.6 – Azalka ve fialové

 

                                            „Abstraction No. 6 – Azalea in Purple“ 
                                                                                 
         

Dnešní obrázek je abstraktní či poloabstraktní studie malého formátu. Já prostě dlouho nevydržím nekreslit květiny :-D. Je v nich tak čistá krása, která bere dech, že neodolám čerpat z této krásy inspiraci. Tady se hodí úžasný citát, který jsem objevila, a který vystihuje vše – díky moudrý Konfucie:

                                          „Ptáte se mě, proč kupuji rýži a květiny?

                                           Rýži kupuji proto, abych měl z čeho žít,

                                                 a květiny, abych měl pro co žít.“

                                                                Konfucius

Často také neodolám a kupuji si květiny jen tak, pro lepší náladu a zároveň si je pak fotím a kreslím...Za co by ten život stál, kdyby člověk z platu platil pouze složenky a kupoval chleba :)...

Studie Azalky ve fialové má opět akvarelovou podmalbu a musím říct, že tato podmalba se mi líbila téměř jako hotový obraz, ale přesto  jsem ještě použila pastely, abych viděla, co to udělá. Pro akvarelovou podmalbu jsem si chtěla vyzkoušet techniku mokrým do mokrého, kdy se mokrým štětcem maluje přímo do mokrého papíru – barvy se krásně rozpíjí a mísí a mají nejasné kontury. Tato technika se mi moc líbí a určitě s ní budu dál experimentovat. I samotná abstrakce je pro mě experiment. Často přemýšlím nad tím, s čím se lidé více identifikují, jestli s abstrakcí nebo konkrétní malbou. Myslím, že v abstrakci si každý může najít "to své", ale přesto lidé mají víc v oblibě obrazy konkrétních věcí – třeba důvěrně známých či těch, u nichž mohou obdivovat tvar a barvy. Nevím.....Mě osobně je abstrakce velmi blízká, i když ke ztvárnění mi paradoxně připadá těžká. Zde přidám citát z knihy o akvarelu, kde se píše, jak na abstrakci teoreticky:

„Abstrakce nutně nemusí znamenat naprostý útěk od reality, často je možné malovat čistě abstraktní obraz zjednodušením zjevně složitých tvarů modelu. Je to otázka potlačení nepotřebného a znázornění pomocí barvy a tvaru jen těch charakteristik modelu, jež ho činí rozpoznatelným“.

 Jenže právě to potlačení nepotřebného, vyhnutí se přílišným detailům tzv. abstrahování je často nejtěžší :) – nevím proč to tak je, ale člověk dost často lpí na detailech – a často zbytečně. Mě osobně se více líbí obrazy, ve kterých jsou línie pouze naznačené, na hraně konkrétna a abstrakce, než hyperrealistické malby. Jenže dosáhnout té lehkosti a vybrat jen to podstatné, aby obraz „fungoval“ je pro mě někdy těžké. Balancuji někde mezi.. Myslím, že to nejspíš také souvisí s tou spontaneitou, kterou jsem zmiňovala minule. Mnohem lépe se mi totiž tohoto dociluje, když se při malbě nenechávám příliš ovládat rozumem a nechávám spíše štětec či prsty, aby dělaly, co chtějí :).....

akvarelová podmalba